Stejně se vrátíš

Všude to šumělo. Tak nějak zvláštně. Listy na stromech se třepaly. Z lesa bylo slyšet praskání. Nebojím se! Přece se nebudu bát. Šla jsem po lesní cestě, pořád dál a dál do lesa. Kam jen půjdu? Kde budu dnesk

Co nového, paní učitelko?

Skoro se mi ani nechce věřit, že mám za sebou dva měsíce učitelování. Postupně se do nové role vžívám a náležitě si to užívám. Aby ne. Copak může být hezčí práce než taková, ve které mě nadšeně vít

Vzpomínám

Vzpomínám. A není to tím, že jsou dneska dušičky. Ležím v posteli. Přemítám o tom, co všechno jsem dnes prožila. O tom, co všechno mě zítra čeká v práci. O tom, co všechno musím stihnout udělat do školy. O

I pád na držku je pohyb dopředu!

Nechci. Nebudu to dělat. Prostě ne, proto tu nejsem. Jsem člověk a mám svá práva. Mám hodnotu. Mám emoce, schopnosti a vlastní názor. Dokážu se rozhodovat sama. Spousta z nás toto nedokáže. Ba ani nechce. Být v z

Říjen v kostce...

Byl to měsíc nejlepších a nejsladších jablek z celého roku, každé kousnutí bylo chuťové potěšení, chuťový nářez, kdy tekly po tváři sladké šťávy a každý se nechával touto záplavou řádně z

Ve tmě je všechno hezčí

Nejsem psychopat. V podstatě jsem úplně obyčejná. Divná jsem jen občas. Rozloučila jsem se, zavřela za sebou dveře a seběhla dvě patra. Nikde nikdo. V tuhle hodinu už nikdo nepracuje. Prošla jsem okolo mříží, po



Každý sám za sebe

Život je prostě boj. Den za dnem, od probuzení až do západu slunce. To není klišé, taková je prostě skutečnost. Každý z nás se denně musí potýkat s problémy, starostmi i radostmi. A co je pro jednoho

Špatná nálada nebolí: deprese

Třásla jsem se po celém těle. Nevnímala jsem nic. Jen svou hlavu. Tu zbytečnou věc, která se měla každou chvíli rozletět na milion kousků. Cítila jsem, jak se mi hlavou prohánějí mamuti. Nebo sloni. Možná divok

Zatežený soumrak

Zdravíčko blogaříci :-) Máme před námi dušičkový čas. Halloweenské strašení, velmi dobré svařáky nebo čokoládové nápoje, doplněné nějakým sladkým dortíkem či prostě klasické chladné podz

Zvířátka ve výběhu

Zítra. Už zítra. Sakra, nic neumím! Co jim řeknu? Co jim jen odpovím? Neudělá se mi špatně? Zas se celá rozklepu. Bude mi na zvracení. Zpotím se jak kdybych vážila dvě stě kilo. Na co se mě asi budou ptát? Ztra

O rážení ořechů...

" Lidé mi řekli, že jsem jim zachránil manželství. Boty je sice stojí jmění, ale jsou levnější než rozvod " Manolo Blahnik Moje drahá generálka / rozuměj maminka / vždy, když jsem si vzala vysoké

Oni nám to odpustí.

Tak máme za dveřmi Dušičky, den, kdy vzpomínáme na své blízké, kteří už nejsou mezi námi. Den, kdy se lidé hromadně vydávají na hřbitov, aby zapálili svíce, vzdali úctu mrtvým a zavzpomínali. Na

Neuhnula jsem: Proč se tak trestáme?

Kolik pokusů je “tak akorát”? Jeden? Dva? Deset. Kolikrát se člověk může zmýlit a začít znovu? Kde je hranice mezi neschopností a špatnou volbou? A existuje vůbec? Nevím. Ale potřebovala bych to vědět.