Syntaktická ambiguita per parus major

Jen hloupé vtipy ode mě čekáš, dalších podrobností nevěda. Současně s tím se - snad i právem - lekáš, když pochválím ti ledního medvěda. Jsem bytost, jež si ráda hraje se slovy a s výrazy v tvá

Polétavý

Jsi zlatý pryskyřník ukrytý v mechu, poklad, který úzkostlivě střežím. Pocit, co mívám po nádechu, i nemoc, již hned tak nevyležím. Obluda z jezera, tajemstvím ovitá, rodokmen opředen letitou slávou

Klíč

Mlhavé ráno, za oknem listí poletuje, ve vzduchu ještě je cítit láska. Pokoj provoní káva, ta vůně dráždí a provokuje. Dám sbohem létu, hřejivé dny jsou pryč, od podzimních vrátek, přišel

P242

...Technická data:.Foto: Odrazoffka vltaffská, léto 2018, výřez.Pacho: Hybský zbojník (viz https://www.csfd.cz/film/24866-pacho-hybsky-zbojnik/prehled/).Animo: Chuť, zálusk.Chiméra: Divoký vývěr zemního plynu v

Už jdu!

Zebra se ukrývá ve stínu mříže, na hřbetě pruhy má, v tváři je nachová, výraz má zoufalý, protože ví, že na schovku hraje si, jenže se neschová. Za žebřík smotal se růžový svlačec, listy ho o



Zvonivý

Počechrej mi představivost, inspirace se hned dostaví a bude stoupat z útrob rovnou do hlavy. Polechtej mě na bránici, vtip je dobrým spouštěčem, budem se smát jako blázni a pak spolu utečem. Rozesměj m

Špalíček

Při úklidu knihovničky spadl mi téměř do klína, s očima modrýma, rudými líčky, Špalíček Františka Hrubína. Trnkovy postavy smějí se ze stránek, Karkulka s vlkem i tělem malinký leč nenasytný Ote

Zvonivý

Počechrej mi představivost,inspirace se hned dostavía bude stoupat z útrobrovnou do hlavy.Polechtej mě na bránici,vtip je dobrým spouštěčem,budem se smát jako bláznia pak spolu utečem.Rozesměj mě, vždyť to u

Špalíček

Při úklidu knihovničkyspadl mi téměř do klína,s očima modrýma, rudými líčky,Špalíček Františka Hrubína.Trnkovy postavy smějí se ze stránek,Karkulka s vlkem i tělem malinkýleč nenasytný Otesánek,a jelen V

P241

...Technická data:.Foto: Londýn, léto 2018, noc, proti světlu pouliční lampy. Je to fotka s příběhem, páč hnedle pro výcvaku jsem byl dotazován policistou (=Bobbym), co a proč jsem to fotil.Ad astra per aspera:

Pilgrim

Duha je cákanec bláta,co růžový poník z neberozmázl plyšovou papučí.a staví své mosty do kulatamezi mě a tebe,do vakua našich náručí.Duha je mlžnou spojnicíz oblohy rovnou do pekla,kde končí v kotl

Luci aneb Prrrvně bez rýmu

"Já nejsem žádná kočka!"zařval démon zostraa hbitě zaťal drápky.Pak švihnul ocáskem,třikrát se zatočila usnul s pařáty pod hlavou.Kolem se ženili čerti,jiskry vylétaly z kožichůa dopadaly jako létavice.A d