Profil uživatele Snezecka

obrazek
registrován 2018-04-11 00:58:08 Level6 počet bodů 2956info
infoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfo
infohttp://snezecka.blog.cz v databázi 323 článků. info312x info3x

infohttps://snezecka.blogspot.com/ v databázi 13 článků. info8x info1x

Slůněvratka

Je temný den a rychle se i smráká, slunce skoro nevykoukne za obzorem, je dnes nejdále od obratníku Raka, přitom chci ho cítit každým pórem. Prostup mě, mé slunce, od hlavy až po paty, naplň mou duši tep

Kočka na pláži

(pro cestovatele s foťákem) Dvě dlouhé nohy opřené o zídku, na obzoru slunce, které už nepálí, ale rozehřálo aspoň omítku a teď se ponoří do moře do dáli. Dvě dlohé nohy na zídce u moře, šed

Mis-antropoid

Od rána je bílo… Ó, jaké překvapení! Je prosinec a nasněžilo! A teploměr se dnes drží nuly a my si zase stěžujeme. Pořád dokola jedou nám papuly, že léto milujeme. Lidi jsou rasa nevděčná, vím

Vánoční zápornice

Nesnáším Vánoce, ale ne kvůli nim samým. Štvou mě ty zbytečné stresy a dokola se usmívat, kynout známým, a že vybíjíme kapry a kácíme lesy. Ano, jsem povrchní, taky baštím ryby, ale chci svůj klid

Pelichán

Tahám si, tahám verše z paty na okraji matičky měst stověžatý a z jedné z věží jednou skočím dolů, křídla totiž mám a v kapse láhev vitriolu. Zamávám jimi, až vyletí pár pírek, schovám si je

Kouzelný

Dneska máš vůni oktaríny a jalovce svou hořkosladkou chutí, rozháním temnou nicotu i stíny a modlím se za další nadechnutí. Tma už pokryla chodník i kus klandru a lampa bliká v rytmu tepu tvého. Dám s

Přímá úměrnost

Čím víc se zkouším zvednout, tím víc se do tmy propadám. I hvězdy začaly už blednout a už se ani nehádám. Čím víc se snažím nenávidět tu slabost, jíž jsi vlastně ty, tím víc se začnu stydět,



Tři ze sedmi

Kdo že mi každé jitro jasné odstřihne červenou nit spánku, lucernu v mých snech zhasne a polštář provoní od heřmánku? Koho že čekám za každými dveřmi a když tam není, trochu mě to štve? Neumím

Těsně

Slunce je nízko, až kolena v loužích máčí a Zima svým křišťálovým mečem mává. Usnuly i šedé cáry mlhy na bodláčí, sněžit mi v duši, sněžit nepřestává. A než se můj milý naděje, mám v

Hey hey, my my…

Vypustím oheň z nitra svých kostí, ať všechno spálí na popel šedý, sežehnu okolí bez milosti, v srdci mých plamenů zlomím tvé ledy a s každou jiskrou půjdu dál světem, s každičkým vzplanutím zas

200 slov III.

Když jsem se včera vracela z vánočního firemního večírku, bylo těsně před půlnocí. Ani teplo, ani zima, spousta lidí už byla doma pod dekou a po ulicích se motali první opozdilci. Autobus mi jel překvapivě

3 GHz

V podstatě jsem normální, ale nevím, zda to víš. Zkouším reset, nastavení tovární, to mi půjde asi spíš než zapomenout, že existuješ, vymazat tě z každé části disku, ale stále mi v pamětích lev

200 slov II.

Občas mám pocit, že je můj život úplně banální. Ráno vstanu, jdu do práce, pak z práce. Něco dělám na zahradě, když to ještě jde, odkroutím si pár lekcí angličtiny na počítači, večer se najím. Vyp

Proti větru

Nutně potřebuju šálu nebo šátek. Nebo vlastně ne, kašlu na krámy, vyvolají v člověku jen zmatek. Obejmi mě kolem krku svými tlapami. Zahodím náramky, prstýnek s ambigramem, když mě chytíš za ruku a

1 2 3 4 5 6 7 8 9 1011 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24