Profil uživatele Snezecka

obrazek
registrován 2018-04-11 00:58:08 Level6 počet bodů 2956info
infoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfo
infohttp://snezecka.blog.cz v databázi 323 článků. info312x info3x

infohttps://snezecka.blogspot.com/ v databázi 13 článků. info8x info1x

Zimnice

Jsem nemocná, ale je z půli. Srdce a hlava v ohni strádá, ruce teplotou absolutní nuly a husí kůže přes celá záda, když myšlenky se v temném koutě tulí ke slovům, že mám tě stále ráda. Jsem nemocn

Můj Ægishjálmur

Bylo poledne a v našem cípu Prahy svítí slunce jako blázen. A já ráda vsákla bych se d podlahy nebo jen zalezla pod stůl na zem. Na okně na orchideji raší celý hrozen poupat jako z katalogu a v hlavě mi

O ničem/Nietzschem

Kdybych byla ránem, nutila bych tě do zpěvu a byla bych i štíhlou jedlí, v každičkém větru záchvěvu. Kdybych byla polednem, tvým sluncem pěkně v zenitu, modrou stuhou, vázankou, třeba jen kaňkou v se

Neustále

Nosím tě s sebou, jsi odjakživa v mých snech, vítr pod ubrusem, jinovatka ve vlasech a rudá stuha na černé košili, ještě slovo a zešílím. Věříš na zázraky? Ne, dnes ne, i když taky někdy splynou s

Gotika

Když se stíny duše proplíží až na oblohu, fiálami a kamennými hlavami chrličů, prý jsou pak mnohem blíže k bohu, před Petrovou bránou, ale bez klíčů. A když se tytéž stíny do hlíny vstřebají,

Po Martinovi

…a v bílých hřívách Martinových koní třpytí se hvězdy létavice. A kůže voní jako badyán s vanilkou. Hlavou myšlenky se honí, nápadů pokladnice, v truhle zbyl balíček s husarskou košilkou. Zač

Mňau

Chtěla bych být černou kočkou, a když mě chytí splín, neviděná a pěkně potichoučku zalezla bych do peřin. Chtěla bych být kočkou mourovatou a tiše do ucha ti příst za sladké pohlazení jak cukrovou



Karamelky podzimu

Už minula dvě léta, podzim skoro druhý, už po zemi se válí listí zlatohnědé a mlha ráno rozprostírá stuhy tak krásné, jaké však léto nedovede. Až mine podzim a zima drápy tasí, ukryjeme se zase do

Nad Újezdem

Občas mám povahu prudkou, jindy plachou, občas jsem na vrchu a jindy v dolině. Dnes ale vedla jsem rozhovor s Máchou ve strmém kopci tam na Petříně. No, rozhovor… Našla jsem ho tam, kde vždycky stával, v

Triedrem

Řekni: jak daleko je nebe? Když natáhnu myšlenky, tak se ho dotknu. To ale nesmím být přikovaná hřebem na řetězu. A pět metrů k oknu jen zírám touhou modrých dálek, pod hlavou s pohřebními věnci. Js

Hypochondr

Tak tedy marně snažím se tě vyhnat ze všech svých představ, osobní noční můru. Dnes v noci vzbudil jsi mě třikrát, tak potřetí jsem radši zůstala už vzhůru. Jsi nemoc, co prorůstá mým nitrem, sle

Jedna-jedna-nula-jedna-jedna-nula-nula

V dvojkové soustavě se moje ego ztrácí, létá jako mezihvězdný tulák. A myslí se stále dotaz vrací: Jsem jednička anebo zase nula? Po stěnách ze skla plazím se nocí, je ve mně jen malá dušička. A do

Záporka

Dej mi drogy, pusť mi žilou, nemoc třískává mnou o stěny. Utni život motorovou pilou, dej mi místo mýho srdce kamenný. Napumpuj mi olovo do zad, vycpi lebku slámou žlutou. Nechci se totiž trápit pořád,

Na Štěpánku

V předvečer svátku Všech svatých koukaj na mě líně tváře oranžových a baculatých ksichtů z vydlabané dýně. Rok se s rokem sešel a nemrtví zas pod postelí straší. I pod mou se jeden strašák veše

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 1213 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24