Profil uživatele Snezecka

obrazek
registrován 2018-04-11 00:58:08 Level6 počet bodů 3457info
infoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfo
infohttp://snezecka.blog.cz v databázi 391 článků. info381x info3x

infohttps://snezecka.blogspot.com/ v databázi 13 článků. info8x info1x

O ničem/Nietzschem

Kdybych byla ránem, nutila bych tě do zpěvu a byla bych i štíhlou jedlí, v každičkém větru záchvěvu. Kdybych byla polednem, tvým sluncem pěkně v zenitu, modrou stuhou, vázankou, třeba jen kaňkou v se

Neustále

Nosím tě s sebou, jsi odjakživa v mých snech, vítr pod ubrusem, jinovatka ve vlasech a rudá stuha na černé košili, ještě slovo a zešílím. Věříš na zázraky? Ne, dnes ne, i když taky někdy splynou s

Gotika

Když se stíny duše proplíží až na oblohu, fiálami a kamennými hlavami chrličů, prý jsou pak mnohem blíže k bohu, před Petrovou bránou, ale bez klíčů. A když se tytéž stíny do hlíny vstřebají,

Po Martinovi

…a v bílých hřívách Martinových koní třpytí se hvězdy létavice. A kůže voní jako badyán s vanilkou. Hlavou myšlenky se honí, nápadů pokladnice, v truhle zbyl balíček s husarskou košilkou. Zač

Mňau

Chtěla bych být černou kočkou, a když mě chytí splín, neviděná a pěkně potichoučku zalezla bych do peřin. Chtěla bych být kočkou mourovatou a tiše do ucha ti příst za sladké pohlazení jak cukrovou

Karamelky podzimu

Už minula dvě léta, podzim skoro druhý, už po zemi se válí listí zlatohnědé a mlha ráno rozprostírá stuhy tak krásné, jaké však léto nedovede. Až mine podzim a zima drápy tasí, ukryjeme se zase do

Nad Újezdem

Občas mám povahu prudkou, jindy plachou, občas jsem na vrchu a jindy v dolině. Dnes ale vedla jsem rozhovor s Máchou ve strmém kopci tam na Petříně. No, rozhovor… Našla jsem ho tam, kde vždycky stával, v



Triedrem

Řekni: jak daleko je nebe? Když natáhnu myšlenky, tak se ho dotknu. To ale nesmím být přikovaná hřebem na řetězu. A pět metrů k oknu jen zírám touhou modrých dálek, pod hlavou s pohřebními věnci. Js

Hypochondr

Tak tedy marně snažím se tě vyhnat ze všech svých představ, osobní noční můru. Dnes v noci vzbudil jsi mě třikrát, tak potřetí jsem radši zůstala už vzhůru. Jsi nemoc, co prorůstá mým nitrem, sle

Jedna-jedna-nula-jedna-jedna-nula-nula

V dvojkové soustavě se moje ego ztrácí, létá jako mezihvězdný tulák. A myslí se stále dotaz vrací: Jsem jednička anebo zase nula? Po stěnách ze skla plazím se nocí, je ve mně jen malá dušička. A do

Záporka

Dej mi drogy, pusť mi žilou, nemoc třískává mnou o stěny. Utni život motorovou pilou, dej mi místo mýho srdce kamenný. Napumpuj mi olovo do zad, vycpi lebku slámou žlutou. Nechci se totiž trápit pořád,

Na Štěpánku

V předvečer svátku Všech svatých koukaj na mě líně tváře oranžových a baculatých ksichtů z vydlabané dýně. Rok se s rokem sešel a nemrtví zas pod postelí straší. I pod mou se jeden strašák veše

Všechno

Mám na dlani deset šupin rybích, jako nafta tvoří na hladině duhu, tichým šepotem co chci, to mi slíbí, schovají mě ve svém zvěrokruhu. Mám na dlani dlouhé pero paví, mrká na mě a zkouší mě svést

Co bys pro mě…

I když to prej neumíš, mám tě za malíře, vymaluješ fantazií hodně smutnejch chvil. Jsi něžný i v košili režný, bestiální panda? Nebo jiný zvíře? Jako lovec jsi mý myšlenky polapil. I když to pre