Profil uživatele Snezecka

obrazek
registrován 2018-04-11 00:58:08 Level7 počet bodů 4215info
infoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfo
infohttp://snezecka.blog.cz v databázi 488 článků. info482x info3x

infohttps://snezecka.blogspot.com/ v databázi 15 článků. info9x info1x

Zásah

Hodiny mají zas ručičky do praku, vystřelit z nich těch rychlých pár vteřin a trefit do pampelišek, do chmýří bodláku, zacílím, trefím se, pevně tomu věřím. Rozprskne se sníh těch drobných kytek,

První čtvrtek

Jinovatka dnes od rána prsty kouše, pod nehty se vkrádá nelítostná zima, tráva zahalená je v bělostném rouše a tamtamy duní ve tmě za očima. Nic se nezměnilo, vše je při starém, slunce za Východem ja

Poslední

Posledních pár hodin do konce roku a stesk rozkládá mě z morku kostí, tichem zní dunění osamělých kroků, když noc co noc trpím nespavostí. Jen slunce rudé krvavým svým fáčem na obzoru chladnou zář

Adventní kalendář 2019

1. Rok se s rokem sešel znova a prosinec zas zuby brousí. Tváře zabarvené do nachova, kočky i psi ježí vousy a venku pomaličku dětský smích už zase vypráví o Vánocích. Ještě ale posečkejte chvilič

Bez koruny

Zas v práci sedím a do mlhy zírám, v očích mám plamínek od svíčky. A ty hned po ránu zakusuješ netopýra, toho z hliníkové rakvičky. Zas myšlenky hráběmi slov hrnu, podpaluji autogenem s duhou, na hla

Zacyklení

Sejmu tě z kříže, můj drahý a proberu tě kapkou rosy, pak dostihnu tvé vrahy a donutím je, ať prosí za svůj hřích, vyvolám v nich prázdnotu. Položím tě na svůj klín, milý, ať kříž tvůj jiní



U dna

Sedím tu nad prázdnou sklenicí a koukám zamyšleně na dno. Ač neměl bys, jsi stale ucházející, až je mi z toho trochu chladno. Až mě z té chvíle dosti mrazí, tak ohřívám se plameny svíček a uvnitř

Sněží

Někdo střelil anděla do týlu, po kouskách se k zemi snáší ve vločkách jak na křídlech motýlů, po kouskách a smrt tím plaší. Když spadne na zem do bělostné řízy, na chvíli zamrká a potom zhasne.

Vločka

Z maličkých krystalků umělecké dílo, vybroušené třeba jako drahý kámen, studené je, když ho meteš z ramen, však komu by se nelíbilo? Bílá deka na zemi když leží, klouže jako zrcadlo, jež svítí,

Barabizna

Vítr se zas opřel do rolety na domě a stará omítka už se na zem snáší, taky je mu občas smutno, taky jako mně a taky mu v pustých chodbách jistojistě straší. Žluté rámy civí slepě rozbitými okny,

Na souvrati

Ve stříbře se topí obzor za černými mraky v nitru temné bažiny mých srdečních chlopní. Zbav se všech svých zlatých rybek, schovej navijáky, jen se řádně rozpřáhni a pak silou kopni. Ozve se zvuk ja

Hebká

Na dlani střípky šedých mraků a ústa uzamčená podvečerním šerem, kotníky rozedrané od bodláků, však jediným krutým nepřítelem je její tajná touha uvnitř schovat své vlastní teplo, které svír

O naději

Když slunce rozráží mlhu ranní, na křehkých sasankách hodují mrazy, kousíček od jitra, téměř za svítání noc dýchne poslední svou dávku sazí, paprsky vysvitnou nad černým lesem ve zlaté pochodni