Profil uživatele Snezecka

obrazek
registrován 2018-04-11 00:58:08 Level7 počet bodů 4215info
infoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfoinfo
infohttp://snezecka.blog.cz v databázi 488 článků. info482x info3x

infohttps://snezecka.blogspot.com/ v databázi 15 článků. info9x info1x

Hadí

Zítra až probudíš se do chladného rána, budu už pryč a nezbyde tu nic. Vinice sklizeny, jehňata spočítána, i poslední jiskry z ohonů létavic. Až prozřeš, tak jenom luna bledá opírat se bude do zapr

Je to jen otázka jazyka…?

Otázku mám, zeptat se však bojím, až získám odpověď, asi se pominu. Proč auta v zácpě jen ve štrůdlu stojí, proč někdy nestojí taky v závinu? 15.10.2019

Agátin akrostich

Paprsky slunce z posledních sil hřejí, Ovanul mě vítr jako lehký splín. Do ucha mi šeptá něco o naději, Zachumlá mě do heboučkých pavučin. I stromy už ztrácejí své odění. Minulo této a nikdo to ne

Rozpočítadlo

Jedna, dvě, tři, jak se patří, tři, čtyři, pět, krátkých pár vět píšu denně zamyšleně. Devět, osm, sedm, šest, do podzemí šedých měst lezu dírou po kanálu, místo abych pěla chválu na věže

Ze snáře TlusŤjochova V.

Ve snu na více židlích seděti - mývala si ochočiti. (http://tlustjoch.blog.cz/1909/e166) Mívala jsem mývala na železné židli, z okna jsem se dívala, když tu se mnou bydlil. A teď místo židí - a taky m

Sólová

Malý snílek v krabičce od zápalek zahřívá ruce své o hrnek čaje, zalek se najednou modravých dálek, své sny si roztřídí a pak uschová je do sirkových hlaviček. Škrtnout stačí a sny se v šeru rozsv

Déšť

Prší. Zavírám oči na chvíli a přes víčka mi lodě plují. Vyplouvají mořem z pod brýlí, do temných hlubin kormidlují a až déšť vyplaví mi celou hlavu, pak se třeba vrátí do přístavu. Prší. A



Maluj a sochej

Když se smutek vtírá pod křídly netopýra a když i křik stračí k rozplakání stačí, vezmu tužku, pauzák, pár čar a hned ze dvou strak budu míti třeba tři. Ale to sem nepatří. Hejno ptáků na dr

Zase já

Jsem vážně princezna, to se musí nechat, mám spoustu dobrých ba i špatných zvyků, pokoj mám malý, kde zkosená je střecha a ruce podrápané od králíků. A kde není škrábanec, tam mám jiné značky, t

Víry víry

Dnes k ránu vítr napjal všechny svaly, opřel se do střech, kmenů i stvolů a všechny ořechy rázem popadaly do trávy zvlhlé deštěm, zkrátka dolů. Teď pod stromem leží vrstva jednolitá ze zahnědlých

Za dvojtečkou

Někdy si připadám jak lupič, který plách z knížky jako z háčků sklouznou štiky, než uvěznili ho v textu v závorkách a nechali ho strážit třemi otazníky. V uvozovkách vyslechnou mě zběžně s nad

Kosmos

Tisíce hvězd a jedna dráha Mléčná a mezi klapkami starožitného klavíru stovky cest do nebe a do nekonečna, vybrnkám si tichou melodii vesmíru. Tisíce hvězd a jenom dvě tak září jako dvě slunce v mé

Střapatá

Chtěla bych bydlet v krabici od vína jako morče jen na hromádce sena. Být šťastná od listopadu do října a nemajíc nic, byla bych spokojená. Chtěla bych kousat do vrbových větví, mít se tak dobře, jak

Co s nocí?

Noc. Z jediné slabiky a přesto plná zvuků. Šepotu, klavírní klasiky, jen natáhnout ruku a dotknout se jitra. Ale co s ní zítra? Uložit v polštáři k spánku, zabalit do deky ze stmívání, na dobrý den